Na webu US Army War College je zajímavá sbírka publikací, mezi kterými najdete mimo jiné Real Leadership and the U.S. Army: Overcoming a Failure of Imagination to Conduct Adaptive Work ( https://publications.armywarcollege.edu/pubs/2168.pdf ). Práce začíná případovou studií ilustrující, jak správný leadership ve vojenském prostředí může vypadat.
Na podzim roku 2008 byla 2. brigáda 1. pěší divize nasazena v Iráku v rámci mnohonárodnostní divize Bagdád. Během této doby došlo ke změně postupu útoků teroristů na koaliční vojáky. Místo IED začali útočit na konvoje pomocí ručních protitankových granátů ruské výroby RKG-3, které házeli z bezprostřední blízkosti (10-30 metrů) a poté rychle unikli v davu.
Příběh začíná v září 2008, kdy 5. rota 4. jezdeckého praporu střídala 1. rotu 75. jezdeckého praporu v severozápadním Bagdádu. Nasazení 1. roty se točilo převážně okolo běžných hrozeb operace Irácká svoboda- sniperů a IED. V dubnu a květnu 2008 se 1. rota účastnila intenzivních bojů v souvislosti s šíitským povstáním, po jehož potlačení se už zbytek rotace soustředili hlavně na udržování bezpečnostní situace, kterou vybojovali během potlačování povstání.
V říjnu proběhlo třítýdenní předávání odpovědnosti mezi střídajícími jednotkami. 5. rota přebírala oblast, ve které byl v předchozích devíti měsících relativně klid a zdálo se, že tomu tak bude i během jejich nasazení, což by jim umožnilo soustředit se na další zlepšování situace a přípravu na případné předání odpovědnosti Iráckým silám.
První náznak, že tomu tak nebude, přišel 21. října 2008, kdy běžnou patrolu, při které velitel končící jednotky seznamoval s prostorem zájmu velitele nové jednotky, přerušil výbuch. Nejdříve se zdálo, že se jedná o IED, ale později se ukázalo, že to byl útok granátem RKG-3, který částečně selhal a způsobil pouze malé poškození obrněného Humvee. I díky tomu, že nikdo nebyl zraněn, nepřikládal v tu chvíli nikdo incidentu větší váhu a byl považován za anomálii.
O dva týdny později, jen několik hodin před předáním zodpovědnosti mezi střídajícími jednotkami, proběhl další útok granátem RKG-3, tentokrát s několika zraněními a zabitím civilního zaměstnance ministerstva obrany. Reakce byla obvyklá- proběhlo několik proslovů vyzývajících k větší ostražitosti a důslednějšímu provádění standardních postupů, získaly se informace vedoucí k autorům útoku, na základě kterých bylo provedeno několik nočních zátahů a bylo pozatýkáno několik podezřelých. Tím byla obnovena morálka jednotky. Na další setkání s představiteli místní komunity byl pozván velitel brigády, který pohrozil zastavením financování projektů obnovy infrastruktury, pokud útoky nepřestanou.
Obvyklý přístup, který ale při zpětném pohledu ukazuje na naprosto nedostatečné zapojení představivosti při rozhodování. Následovaly dva týdny klidu, které vyvolaly zdání, že je problém vyřešen. Do 14. prosince, kdy byl při dalším přepadu hlídky granátem RKG-3 těžce zraněn střelec ve věži.
Teprve poté byla sestavena pracovní skupina s cílem vymyslet postupy, jak čelit novému útoku. Před nasazením jednotky byly hlavní hrozbou IED a tak se příprava soustředila na taktiku a postupy, jak jim čelit. K dispozici byla také řada technologických řešení v podobě zlepšeného pancéřování vozidel, rušiček a dalších proti-IED technologií. Nepřítel kontroval low-tech taktikou- vyběhne z temné uličky a hodí ruční granát, v čemž mu žádná z technologií nemůže zabránit. I přes to, že granát RKG-3 byl zkonstruovaný v padesátých letech, byl dost účinný na to, aby prorazil pancíř Humvee i MRAPů. Navíc i mentalita vojáků byla nastavena defenzivně- spoléhat se na ochranu pancíře.
Skupinu sezval velitel do zasedačky, uvedl problém a poté místnost na hodinu a půl opustil. Tím zabránil, aby přítomnost velitele ovlivnila dynamiku diskuze a naopak vytvořila vojákům prostor se otevřeně zapojit. Navržené řešení- zaměřit se na vrhače granátu. Útoky ručním granátem vždy cílily na poslední vozidlo v konvoji, u kterého má útočník nejvíc času a prostoru pro svoji akci. Klíčovým se tak stalo zlepšit ochranu posledního vozidla. Lepší ochrana proti IED znamenala více pancíře, který chrání střelce ve věži a posádku uvnitř, ale na druhou stranu pancíř omezuje výhled a pohyb střelce při reakci na útok granátem. Během útoku granátem má střelec jenom chvilku na identifikování útočníka, který se zpravidla skrývá v davu a zamíření a použití zbraně. Doporučení- odřezat přebytečný pancíř okolo střelce a odstranit tak překážky, které mu brání v pohybu. Takové řešení se zdálo být proti zdravému rozumu a setkalo se s okamžitým odporem zbytku jednotky, kteří se neúčastnili na analýze problému a návrhu řešení. Bylo nutné argumentovat tím, že v oblasti zájmu během roku 2008 nedošlo k žádnému útoku pomocí IED.
Druhou částí řešení bylo sejmout z posledního vozu lafetovanou zbraň, kterou byl zpravidla kulomet ráže 0,50“. Taková zbraň je spíše vhodná do bojů na větší vzdálenost v otevřeném terénu a tak ji nahradili brokovnicí, kterou je možné mnohem snáz manévrovat a zasáhnout tak útočníka ještě před samotným odhozením granátu. Brokovnice se nabíjela nesmrtícími střelami, aby bylo možné střílet i po útočnícich skrývajících se v davu. Plán byl rychle identifikovat útočníka a narušit hod granátu výstřelem z brokovnice. Dav lehne na zem, zatímco útočník se snaží z místa útoku utéct a tím se vystaví střelbě ostatních vojáků.
5. února 2009 proběhl další útok RKG-3 na patrolu, tentokrát už ale byla jednotka připravena podle navrženého plánu a útočníka se podařilo postřelit ještě před odhozením granátu. Mezi lednem 2008 a lednem 2009 proběhlo po celém Iráku 79 útoků granátem RKG-3, z nichž ani jeden nevyhráli koaliční vojáci, tento útok byl první takový případ. Medikovi se dokonce podařilo útočníka úspěšně ošetřit a byl uvězněn.
Nová taktika se ujala, začala se široce uplatňovat a změna měla i pozitivní dopad na morálku vojáků- místo pasivního čekání na útok se nyní stali lovci.
Útočníci se ale přizpůsobili znovu a začali se vyhýbat konvojům s upravenou výzbrojí. 16. března zaútočili na konvoj vojenské policie vracející se z předsunuté základny Camp Liberty přes prostor zodpovědnosti 5. roty a zabili jednoho vojáka. I přes širokou propagaci nové taktiky některé jednotky nechtěly změnit své postupy. Na to reagovala 5. rota tak, že před průjezdem jiných konvojů projížděla prostor odpovědnosti a vydávala se za patrolu využívající starou taktiku a tím vyvolávala útoky na sebe. S tímto přístupem se dostavil úspěch a během následujících 90 dnů klesl počet útoků RKG-3 o 90 procent z deseti za měsíc v prostoru odpovědnosti 5. roty na jeden za měsíc.
Faktem je, že inovováním taktiky se nepodařilo rozbít síť provádějící útoky, k tomu je nutné dostat se až v dalších krocích, ale v jednotce se probudila kultura inovace a chuti zkoušet nové postupy.
Autor: Averze